What happened to you?

Nedávno jsem poslouchala audioknihu What happened to you od Oprah Winfrey a Dr. Bruce Perry, což je odborník na vývoj mozku a traumata. Pokud máte Audible a jste schopni poslouchat v angličtině, vřele doporučuju. Je to opravdu zajímavá kniha o dopadu traumat na vývoj dětí a o tom, že léčení musí začít posunem od otázky ‚Co je s tebou špatně?‘ k otázce ‚Co se ti stalo?‘.

Regulate, relate and reason

V jedné chvíli tam Dr. Perry vysvětluje, že léčebné zásahy a terapie musí následovat sekvenci Regulate, Relate and Reason, volně přeloženo jako Regulovat, Navázat vztahy a Přemýšlet.

Ve zkratce to znamená, že pokud nejste v pohodě (nejste regulated), protože jste například ve stavu permanentního stresu, nebo vám zrovna něco spustilo akutní emoční záchvat, nebo jste frustrovaní, naštvaní, a podobně, tak váš mozek není schopen racionálně vyhodnocovat příchozí vstupy (například slova jiného člověka). Do mozkové kůry, která je zodpovědná za racionální úvahy, se tím pádem dostávají zkreslené informace.

Proto je tedy nejdříve důležité člověka uklidnit a dopřát mu možnost emoční regulace. Což ví asi každý, kdo někdy měl děti a byl svědkem jejich hysterických záchvatů. Regulace se dá dělat například dotykem, nebo rytmickým pohybem, nebo hudbou.

Potom v posloupnosti přichází na řadu vztahy. Děti a lidé, kteří jsou traumatizováni, často nejsou schopni navázat vztahy. A pokud se obklopí lidmi, kteří jim pomůžou vybudovat pocit bezpečí, na které se budou moc spolehnout, jejich šance na uzdravení bude o to větší.

A teprve potom přichází na řadu psychoterapie, která ve většině svých škol zahrnuje nějaké mluvení a přemýšlení, a mozek tam tedy funguje hlavně na racionální úrovni.

Proč nemůžeme jen tančit?

Tahle posloupnost mi připomněla větu, kterou jsem kdysi někde četla a kterou jsem tehdy vůbec nechápala. Bylo to o válečném konfliktu v Kongu, kde jedna přeživší znásilnění dávala feedback na terapeutická sezení, která jí byla nabízena. Říkala něco jako „vůbec tam nebyl kladen důraz na tančení na slunci s mými sousedkami, pořád jenom chtěli, abych mluvila o tom, co se mi stalo a popisovala to znovu a znovu.“

Při poslouchání té audioknihy mi to docvaklo. No ano, ta žena nejdřív potřebovala regulaci a komunitu, což se krásně dělo skrz rytmické tančení na slunci s ostatními ženami. A teprve potom mohla přijít na řadu psychoterapie.

Dr. Perry popisuje, ze tahle posloupnost se objevuje v různých kulturách na světě v mnoha obměnách. Skoro všechny kultury na světě mají něco na způsob rytmických tanců, šamanských rituálů nebo jiných regulačních technik. Stejně tak jako se ve většině kultur klade důraz na komunitu, přátelství, a terapeutický účinek skupin.

Trauma bylo na světě od nepaměti. A od nepaměti také kultury nacházely způsoby, jak se s ním vyrovnat, i před existencí psychoterapie. Což neznamená, že terapie je špatná. Naopak, je nedílnou součástí léčby, ale je dobré mít na paměti posloupnost fungování mozku.

Máte taky nějakou zkušenost s toutou posloupností? Jaké jsou vaše nejoblíbenější regulační aktivity?