Proč a jak jet na dovolenou sám (nebo sama) se sebou

Poslední dobou kolem sebe pozoruju, že je trendem, že lidi jezdí sami na dovolenou. Vídám to často v okruhu (online) podnikatelek, kde se teď pohybuju, ale nejenom.

Až se skoro cítím jako trend setter, protože já jsem takhle sama na dovolenou jela poprvé už někdy v roce 2016. A řeknu vám hned, že to bylo skvělé rozhodnutí.

Proč je sólo dovolená fajn a jak vám to může pomoct?

Je to vlastně podobný time off jako pobyt ve tmě, akorát trochu (hodně) méně radikální.

Pojďme se podívat na to, jaké to má konkrétní benefity:

• Jste sami se sebou

Cílem sólo dovolené je se odpojit od každodenního života, rutiny, požadavků, a tak dále – stejný princip jako při pobytu ve tmě.

Ideální je jet někam daleko nebo někam, kde vás to nebude nutit k tomu, abyste si vzali mobil a každou minutu ověřovali, jestli vás někdo nepotřebuje. Ale samozřejmě, záleží na vašich možnostech, odvaze a dalších věcech.

Může být dostačující i pobyt na chatě 40 minut od domu, pokud jste v tom správném rozpoložení. I když lepší je jet někam, kde to neznáte.

• Musíte se sami na sebe spolehnout

Nebude nikdo, kdo za vás převezme zodpovědnost. Oproti pobytu ve tmě má sólo dovolená tu výhodu, že se potkáváte s různými situacemi a musíte je řešit. A většinou je v pohodě vyřešíte i bez pomoci ostatních, respektive bez předávání zodpovědnosti. A to vám úžasně zvýší sebevědomí.

Budete vědět, že se na sebe můžete spolehnout, a že nepotřebujete nutně berličky v podobě pomoci od partnera, rodičů, a podobně. To neznamená, že se té pomoci musíte nutně už nadosmrti zříct. Ale vědět, že na to máte, pokud to bude potřeba, je zkušenost k nezaplacení.

• Pokud si to dovolíte, určitě o sobě zjistíte něco nového

Pokud pojedete někam, kde to neznáte a budete dělat něco, co jste ještě nikdy nedělali, tak pravděpobně zjistíte, že vás něco těší nebo baví, nebo že něco jiného naopak nesnášíte. Tím, že se nebudete muset nikomu přizpůsobovat, budete mít prostor na to uvědomit si, co vám vlastně sedí.

Když po vás nikdo nic nechce, co budete dělat? Chodit celý den po horách? Nebo jen sedět na pokoji s knížkou nebo u televize? Nebo lenošit na pláži? Nebo prostě prospíte celý den? Všechno je v pořádku, pokud to děláte opravdu z vnitřního popudu a ne proto, že se to tak dělá.

Potřebujete si k tomu ale nastavit ten správný mindset. O tom ještě níže.

• Možná se víc napojíte na vaši intuici

Což je dle mého názoru jeden z největších benefitů. Daleko od požadavků rodiny, práce, společnosti, a vlastně daleko i od svých vlastních požadavků na výkon, je zase o trochu jednodušší zaslechnout svůj vnitřní hlas. A to považuju za zásadní úkol nás všech tady na zemi. Zase se o něco víc přiblížit svému já. Odhodit nálepky a nánosy očekávání společnosti, která v nás zakořenila už v útlém věku.

Neříkám, že se všichni musíme vrátit do pralesa a stát se tlupou lidí bez společenských norem a zákonů, ve všeobjímajícím bezpráví. Ale je dobré rozpoznat, které normy a které zvyklosti nám něco přinášejí a které nám naopak zabraňují ve vyjádření podstaty svého vlastního já. Není třeba vylívat dítě i s vaničkou, ale je dobré si vypěstovat schopnost rozlišování (to je mimochodem další skvělé francouzské slovo – discernement).

• Obohatíte sebe i druhé

Ať už podnikáte, jste zaměstnaní, nezaměstnaní, na rodičovské nebo ať profesně děláte cokoliv, odjet na týden pryč vám umožní objevit něco nového, a potom budete mít možnost to předat ostatním. Inspirovat je. Udělat přednášku na téma ‚Jak jsem týden jel na kole po Gruzii‘ nebo donekonečna otravovat své přátele tím, jak je Lago di Como skvělé a jak se chcete hned teď přestěhovat do Itálie.

Nebo jen pootevřete okno fantazie a zvědavosti svým dětem, až jim budete vyprávět, co jste za ten týden v Portugalsku prožili. A v neposlední řadě jim ukážete, že je dobré a prospěšné se o sebe starat. A občas dávat svoje potřeby, jakkoliv se můžou zdát zvláštní, na první místo.

• Naberete novou energii

Tohle asi nemusím moc rozebírat. Budete mít možnost se vyspat dosytosti (pokud si to dovolíte), aniž by vás někdo budil. Můžete mít klidně každý den snídani do postele. Budete moct nabrat plné doušky slunce, nebo něčeho jiného, podle toho, kam pojedete… je to opět stopka à la Gallwaye, o kterých už jsem mluvila tady. Je to prevence vyhoření a dlouhodobé únavy.

A jak na to konkrétně?

• Připravte se dopředu

Obzvlášť pokud vás sólo cesta stresuje. Zarezervujte si hotely, lety. Najděte si, co se dá na místě dělat, udělejte si konkrétní plán na každý den, Nemusíte se pak podle něj řídit, ale bude tam. A pokud se budete cítit nejistí, a pokud vás to uklidní mít plán, tak je to určitě dobře.

Vytiskněte si všechno, co můžete, kdyby se vám vybil mobil. Projděte si situace, ze kterých máte strach a připravte se na ně dopředu. Udělejte všechno proto, abyste se jim vyhnuli, anebo si připravte věcí na jejich vyřešení. Např. pořád nabitý mobil, ujištění se, že vám bude fungovat roaming, popřípadě zakoupení lokální simky, zjištění autobusových, vlakových a jiných spojů, atd.

Napište si někde číslo na pojišťovnu, kdyby se vám něco stalo, zapište se do DROZDA… zkrátka, udělejte všechno proto, abyste stres a úzkosti už předem zneutralizovali, a ten samotný pobyt si co nejvíc užili.

• Jeďte na víc než na 2 dny

Za víkend se na svoje vnitřní já napojit nestihnete. To si nestihnete ani odpočinout. A ty opravdové velké benefity víkendový pobyt mít nebude, protože budete mít absťák a budete si teprve zvykat na to, že jste sami. Týden je pro většinu lidí dobrá délka, ale samozřejmě si to můžete prodloužit… taková šestiměsíční cesta už má třeba úplně jiné grády🙂

• Nepropadněte pokušení si hned najít nějakou skupinu lidí, se kterou budete cestovat

Zkuste se vyhnout tomu, že pojedete někam do nějakého hostelu nebo do míst, kde víte, že určitě padnete na nějakou skupinu lidí, ke kterým se budete moct připojit a už nikdy nebýt sami.

Neříkám, že musíte být pořád sami. Samozřejmě je taky fajn občas s někým mluvit, reflektovat, nebo prostě jen objevovat někoho jiného, nechat se jím inspirovat atd. Občas jsou kontakty z cest to nejlepší, co si můžete odnést. Ale nezapomeňte taky na momenty samoty a na ten svůj vnitřní hlas. Nezaplácněte prázdnotu a absťák po kontaktu hned prvním člověkem, kterého potkáte.

• Nebuďte pořád na telefonu

To je asi jasné, ale klasickou pastí je být pořád na telefonu. Cílem není každou minutu referovat rodině a přátelům o tom, co děláte a každých 5 minut postovat na instagram nebo facebook. I když i to je samozřejmě fajn. Sdílená radost je větší radost. Takže neříkám, že to musí být úplný digitální detox, ale snažte se to vědomě limitovat.

Já jsem tohle třeba úplně nedodržovala, a myslím, že jsem tak ze svého pobytu nedostala všechno, co jsem mohla. Pořád jsem psala a posílala fotky tehdejšímu příteli, což zpětně hodnotím jako úplně zbytečné (a nejen proto, že jsme se v podstatě hned po mém návratu rozešli).

• Nechte si prostor pro nicnedělání

Tohle je asi nejzásadnější rada. Pokud se o sobě opravdu chcete něco dozvědět a ne si jen něco odfajfknout, tak si nechte prostor na nicnedělání. Nechte si prostor na to změnit program, klidně i na poslední chvíli, podle toho, co se vám zrovna teď chce. Kdo znáte human design, tak možná víte, že tohle je naprosto zásadní pro generátory, kterých je asi 80% populace (a speciálně pro ty, kteří mají sakrální autoritu).

Jak na to? Zeptejte se sami sebe: mám teď náladu na to dělat tuhle činnost? A pokud uvnitř necítíte jasně ano, ale spíš ne, nebo nějaké nevím nebo možná, tak to všechno znamená ne. Běžte radši dělat to, na co vaše tělo reaguje jasným ANO.

Tohle je rada, kterou bych bývala ráda dostala, když jsem jela na svoji první sólo dovolenou. Měla jsem tenkrát hodně našlapaný program. A protože ráda chodím po horách a protože jsem tenkrát ještě pořád jela na výkon, tak jsem měla naplánované docela velké túry na každý den. Ty túry byly super, viděla jsem dechberoucí scenérie (viz fotky), ale asi bych z toho měla větší užitek, kdybych neměla každý den tak vražedné tempo a kdybych trochu víc poslouchala svoji intuici. Naštěstí mi program na jeden nebo dva dny zkazilo počasí a autobus, který nejel. Takže jsem nakonec prostor na flexibilitu a nicnedělání měla, ale radši bych si ho bývala sama vytvořila.

• Nebuďte na sebe zlí

To platí asi vždycky a ve všem, ale speciálně tady. Možná přijdou situace, u kterých budete mít pocit, že jste je nezvládli. Nebyli jste dostatečně odvážní, věrní sami sobě, měli jste strach, jeli jste podle zavedených vzorců chování. To je normální. Žádný učený z nebe nespadl a pokud se o autenticitu a poslouchání svého vnitřního hlasu pokoušíte poprvé, tak vám to asi nepůjde hned.

Já si třeba pamatuju situaci, kdy jsem seděla sama na večeři na terase jedné kavárny a užívala si večeři. Kavárna byla plná a všimla jsem si, že jedna čtyřčlenná rodina už potřetí obchází náměstí a hledá, kde by se vlezla. A já jsem si v tu chvíli začala říkat – oni jsou čtyři, jsou tu jako rodina, chtějí se najíst, ja jsem tu sama a zabírám celý stůl, a ta kavárna by vlastně mohla mít větší obrat, kdyby tady místo mě jedli čtyři lidi…

A už se ve mně valily myšlenkové vzorce. Až jsem se zvedla, rychle dojedla, a řekla jim, ať si jdou sednout na moje místo. Nutno podotknout, že číšník si ťukal na hlavu a několikrát se mě zeptal, jestli jsem si fakt jistá, že chci odejít a že vůbec nevadí, že tady zabírám stůl.

Já jsem si ale prostě v tu chvíli nedokázala říct, že mám taky právo v kavárně sedět. Že ta rodina může chvíli počkat, nebo jít někam jinam, a že kavárna se asi taky nepoloží mou malou útratou.

 

Tak a na závěr pár fotek z mé sólo dovolené – no posuďte sami, nebylo tam nádherně? 🙂

(Abych byla úplně upřímná. Jedna z mých velkých motivací je, že doufám, že jednoho dne bude moje online koučink podnikání vydělávat dost peněz na to, abych s celou rodinou mohla pár měsíců strávit u Lago di Como. Manžel to tedy ještě neví a určitě bude mít spoustu námitek, ale chaque chose en son temps :))