Má smysl se na něco těšit? (Třeba na důchod)

Taky se vám stává, že se na něco hrozně moc těšíte, pořád si to v hlavě představujete – třeba to, že konečně změníte práci – a pak jste zklamaní z toho, když ta situace nakonec nastane? Mně pořád.

Prázdniny v Evropě – nutné zklamání?

Třeba se vždycky hrozně moc těším na dovolenou do Evropy. Říkám si, jak to bude super, že budu v Paříži jíst všechna ta jídla, která ve Rwandě nejsou (třeba lososa nebo sladké pečivo), ze si budu užívat toho, že slunce v létě svítí do desíti do večera, že si půjdu sednout do kavárny, vypiju si tu hrozně dobrou horkou čokoládu z baru Naproti v Ostravě, pak budu lenošit na zahradě a taky uvidím všechny kamarády, které jsem nestihla vidět minule…

No a pak to přijde a já se přistihnu, že si to vlastně vůbec neužívám. Většinou je to fajn, ale v mých představách to bylo mnohem lepší a cítila jsem se u toho skvěle a šťastně a teď se cítím tak nejak… nijak. Popřípadě se cítím zavalena dojmy, a jsem třeba unavená, je mi vedro, mám žízeň, nebo je můj mozek prostě v override.

Víte, čím to je?

Je v tom fakt věda

Možná vás to překvapí, ale je v tom fakt věda – ve zkratce je to tím, jak funguje náš mozek. Vědci to popisují jako rozdíl mezi tím něco chtít (to je když se na něco těším) a tím mít něco rád (to je když tu situaci opravdu prožívám). A v našem mozku je mnohem víc nervových spojení pro to první, než pro to druhé.

To znamená, že budeme vždycky víc prožívat něco, co chceme v budoucnosti, než tu samou aktivitu v současnosti.

Pozor tedy na to, když se na něco těšíme a máme pocit, že nám to přinese štěstí někdy v budoucnu – třeba že budeme šťastní, až změníme práci, až se zbavíme protivného šéfa, až budeme mít víc peněz, až děti vyrostou a budeme konečně mít víc volného casu… Je dost možné, že jsme vlastně spokojenější teď, když si ty situace představujeme, než když pak nastanou.

Změna situace sama o sobě nevede k magické změně myšlení – pokud je vaším zvykem ve všem hledat chyby a problémy, tak to budete dělat, i když budete měsíčně vydělávat o 100 tisíc Kč víc a pracovat jen 3 hodiny denně. (Pokud se zrovna tomuhle chcete vyhnout, tak se podívejte sem)

Mozek jako feťák a mindfulness

Klíčem je tedy pěstovat si ty vlastnosti a myšlenky, které chceme zažívat, až ta naše chtěná situace nastane. To znamená třeba užívat si to, co je tady a teď, být vděčný za to, co už mám, a nacházet si momenty štěstí během každodenního dne. Je to vlastně taková ta klasická poučka, kterou opakují snad všichni, co se zabývají osobním rozvojem – jeden z kořenů našeho pocitu neštěstí je, že nedokážeme ocenit to, co už máme. A zase – je to dané tím, jak funguje náš mozek – a ne tím, že bychom byli nějak fundamentálně neschopní nebo pokažení.

Mozek je prostě jako feťák, který chce pořád nové věci, a těm starým už nevěnuje moc pozornosti, protože si na ně zvykl. A místo toho, abychom ho poslouchali a pořád se snažili dělat nové věci a těšili se na něco v budoucnosti, tak se můžeme naučit dívat se na to, co už máme, jinýma očima. Pro mozek to bude to stejné – dostane svoji dávku nového – a nám to pomůže žít spokojenější život. A když se potom konečně stane to, co si přejeme, tak si to díky tomuhle stavu mysli víc užijeme.

Jak se dívat na staré věci novýma očima

Asi vás nepřekvapí, že jedním ze způsobů, jak se dívat na věci novýma očima, je být více přítomni, když něco děláme.

Jsou ale jiné způsoby, a hodně často pomáhají různé rituály, které mají za úkol nás dostat do jiného, vědomějšího stavu mysli. A pak taky existují různá hravá cvičení, často v rámci kreativního psaní, která ale můžou k této mindfulness dobře posloužit.

Například jedno, které na svém blogu uvádí René Nekuda, se jmenuje Skryté věci – a jde o to napsat seznam alespoň 10 věcí, kterých jste si z místa, na kterém se právě nacházíte, nevšimli.

Další je o tom, že až půjdeme nakupovat, tak místo toho, abychom bezduše procházeli obchodním centrem, zamyslíme se nad tím, co asi prožívají ostatní nakupující a na chvíli se do nich vcítíme, jako by to byly postavy v knize.

Můžeme mít radost hned třikrát

A můžeme jít ještě dál. Když zažíváme nějakou příjemnou situaci, tak si můžeme dát za úkol se na ni vědomě soustředit, a všímat si konkrétních detailů – jak se teď cítíme? co máme na sobě? jakou zažíváme emocí? jaké vůně cítíme? jaké zvuky slyšíme? A říct si: teď se soustředím na to, co prožívám, teď si tuhle vzpomínku ukládám, abych si ji pak mohla kdykoliv vyvolat a přivodit si tak ten pocit štěstí a spokojenosti, který právě zažívám. Mám potvrzeno, že to docela dobře funguje, akorát je potřeba na to nezapomenout🙂

Takto nám ta událost může udělat radost třikrát – jak to říká francouzský psycholog Christophe André – jednou když se na ni těšíme, podruhé když jí opravdu prožíváme, a nakonec, když na ni vzpomínáme. A není třikrát lepší než se jen jednou na něco těšit?🙂