Když nejde o život, jde o hovno?

Skoro celá moje širší rodina a část té užší pracuje ve zdravotnictví. Máme v rodině chirurgy, zubaře, praktické lékaře, fyzioterapeuty, sestřičky. Prostě každý druhý pracuje v bílém plášti. A skoro všichni pod dojmem svých zkušeností ze zdravotnictví vzývají motto ‚Když nejde o život, jde o hovno‘.

Jenže i hovno je důležité

Z jejich pohledu to dává smysl. Když se člověk denně setkává s lidmi, kterým z nějakého důvodu zdraví neslouží tak, jak by mělo, nebo jsou dokonce v ohrožení života, je vcelku lehké si říct, že všechno ostatní není tak důležité. Chápu to. Nicméně je to něco, co nechci předávat dál. Je to klasická past, která vytváří dojem, že například psychické zdraví důležité není.

Jak vám řeknou v kdejaké knize o osobním rozvoji, psychické zdraví je minimálně tak důležité jako to fyzické. A začíná to zdánlivými banalitami. Je například potřeba brát vážně veškeré emoce, i když se zdají malicherné. Když váš tříletý syn brečí kvůli tomu, že jeho oblíbené tričko má dlouhé rukávy, a on by chtěl rukávy krátké, tak z jeho perspektivy je to opravdový problém. I když vám se zdá, že dělá z komára velblouda.

A srovnávání utrpení nepomáhá

Emoce navíc zázračně nezmizí tím, že si o nich budeme říkat, že nejsou důležité. Anebo tím, že nám někdo poukáže na lidi, kteří jsou na tom hůř. Pokud nás něco zranilo, tak nám rozhodně nepomůže, když nám kamarád řekne „ale prosím tě, umírá ti někdo? Ne, tak o co jde“. Je to obdoba toho, jako když nám rodiče říkávali „sněz tu večeři, vždyť děti v Africe nemají co jíst“. Pomohlo vám to někdy tu večeři sníst? Mně tedy ne.

Empatie je, když s druhým člověkem jsme v jeho utrpení, ale když nesklouzáváme k porovnávání toho utrpení.

Ano, to, že se mi dneska nepovedla prezentace, není tak hrozné, jako když někomu vážně onemocní dítě. Ale je to pro mě ‚big deal‘. A bolí to.

Srovnávání utrpení je vlastně postavené na principu, že empatie je neobnovitelný zdroj, něco jako pizza. Když ti vyjádřím empatii a dám ti jeden kousek, tak jí zbyde míň pro ostatní. Jenže tak to není.

Dobrá zpráva: empatie je obnovitelná!

Empatie je nejen obnovitelná, ale i nekonečná. Čím víc ji druhým vyjadřujeme, tím víc jsme ji schopni vyjádřit, a tím víc ji máme. Je to spíš hrnečku vař než pizza. S tím rozdílem, že jí nikdy na světě nemůže být příliš mnoho.

Takže příště, až k vám někdo přijde a bude si na něco stěžovat, zkuste ho vyslechnout a nespadnout do téhle pasti. Neporovnávejte utrpení. Vyškrtněte ze svého slovníku větu ‚když nejde o život, jde o hovno‘.

Ano, možná nejde o život. Ale rozhodně také nejde o hovno.